Rezervace termínu

Obranné mechanismy: proč je používáme a kdy mohou škodit?

Obranné mechanismy, slyšeli jste o nich? Používáte je? I když o tom možná nevíme, používáme je všichni, jsou totiž nevědomé. Za jejich prvotním objevením stojí (kdo jiný než) Sigmund Freud, otec psychoanalýzy. Dále je zkoumala a vědění o nich obohacovala například jeho dcera, Anna Freudová. 

Pojďme se a ně podívat blíž! Možná v nich poznáte sebe, kolegu či kamarádku!

Úvod k psychoanalýze, aneb kde se obranné mechanismy berou?

K pochopení obranných mechanismů je potřeba porozumět strukturálnímu modelu osobnosti dle Freuda. Ten dělí osobnost na ID, EGO A SUPEREGO, jsou to složky, které jsou spolu v interakci, neustále mezi nimi proudí psychická energie a panuje tu touha po dominanci každé jednotlivé složky.

ID je nejprimitivnější složkou naší osobnosti, jeho jediným cílem je co nejrychlejší naplnění všech potřeb, které zrovna vyplavou napovrch, a to bez ohledu na cokoli jiného, bez ohledu na svět okolo. Řídí se PRINCIPEM SLASTI.

SUPEREGO je ztělesněním svědomí a morálky. Normy, etika a morálka jsou pro něj zlatý grál. Jeho hlavní cíl je, aby se osobnost chovala podle všech těchto pravidel, podle toho co očekává společnost a hlavně naši rodiče. Řídí se PRINCIPEM DOKONALOSTI.

EGO plní řídící funkci naší osobnosti. Tak trochu se snaží dát ID a SUPEREGO do latě a řešit jejich konflikty v souladu s realitou. Snaží se mezi nimi udržet rovnováhu. Řídí se PRINCIPEM REALITY.

Konflikty mezi ID a SUPEREGEM v nás obvykle vyvolávají, pocity napětí a úzkost, to v nás vyvolává pocit ohrožení. V těchto případech přichází EGO s obrannými mechanismy (které se v nás vyvíjí již od dětství), aby toto napětí a úzkost uvolnilo a také aby ochránilo naši SEBEÚCTU. Všechny tyto děje jsou NEVĚDOMÉ. Obranné mechanismy vždy nějakým způsobem zkreslí realitu.

Kdy jsou obranné mechanismy problém?

Obranné mechanismy nemusejí být jen špatné. Pokud je obranných mechanismů využíváno jen občasně a krátkodobě, přináší to benefity. Působí to na nás úlevně, chrání nás to a může to podpořit vývoj naší osobnosti. V případě, že se ale obranných mechanismů využívá příliš často a na delší časové úseky, může to významně snížit naši adaptační schopnosti, sebekritičnost a vhled do situace. V kratším měřítku jsou tedy prospěšné, v dlouhodobějším časovém úseku by však měly obranné mechanismy nahradit COPINGOVÉ STRATEGIE. Dále platí, že obranné mechanismy, které se nám v minulosti osvědčily budeme používat dále, ty které ne, vyřadíme z našeho repertoáru.

S jakými obrannými mechanismy se můžeme potkat?

Vytěsnění – tento obranný mechanismus je velmi častý (a dle Freuda opravdu hojně využívaný v dětství). Dochází při něm k odstraňování úzkostlivých nebo traumatických myšlenek a pocitů z vědomí přímo do nevědomí. Nevědomí si však tyhle obsahy nenechává pro sebe. Občas nám je pošle aspoň ve formě snu, přeřeku nebo nějakého chybného úkonu.

Racionalizace – v tomto případě jde o hledání získání vhodného důvodu k ospravedlnění vlastního chování či neúspěchu. Argumenty pak jedinec ospravedlňuje a zakrývá opravdové motivy jednání. (např: „Kouření je v pohodě, můj doktor taky kouří a i kdyby, na něco umřít musím.“ „Tu práci jsem nedostal, ale já jsem od začátku věděl, že jsem na ni překvalifikovaný a taky tam byli divní lidi.“)

Projekce – připsání vlastních nežádoucích vlastností, pocitů, viny a neúspěchu někomu jinému. Děje se v situacích, kdy nás na někom něco štve, ale doopravdy to je něco, co nás (podvědomě) štve na nás. Dále se může jednat o případ, kdy o někom tvrdíme, že nám závidí, nebo nás nemá rád, ale ve skutečnosti jsou to pocity, které máme vůči dané osobě my. Z tohoto plyne i kolektivní projekce, na které stojí například předsudky a stereotypy vůči menšinám nebo bezbranným osobám.

Reaktivní výtvor – snaha ega přeměnit nějakou nepřijatelnou skutečnost nebo pocity v její přesný opak, to pak osobu chrání před kritikou společnosti. Může se jednat o přeměnu nenávisti v lásku, o pohrdání v obdiv. Dále může být příkladem situace, kdy homosexuál, který se to bojí nebo nechce přiznat ostatní homosexuály haní a odsuzuje.

Regrese – zde se jedná o návrat do vývojově nižšího období, kde se může jedinec při delším přetrvání obranného mechanismu i fixovat. Příkladem je dospělý člověk, který při vztekání začne dupat, nebo dítě předškolního věku, které se dozví, že bude mít malého sourozence a náhle se začne v noci pomočovat.

Přesun – tento obranný mechanismus se také objevuje vcelku často. Jedná se o případy, kdy si osoba vybíjí zlost ne přímo vůči tomu, kdo ho naštval, ale vůči někomu slabšímu, kdo pro něj nepředstavuje takovou hrozbu a je bezbrannější. Často se to stává, pokud nás naštve šéf v práci nebo jakákoliv jiná autorita a následně si to vybijeme na partnerovi nebo na dětech. 
 
Sublimace – v tomto případě se odehrává přeměna z nepřijatelné tendence nebo touhy jedince v sociálně prospěšné činnosti. Je tak podněcována tvořivost, umění nebo věda. Freud byl vlastně celkově přesvědčen o tom, že veškeré altruistické chování nebo umělecké počiny pochází ze sublimace  našich agresivních a sexuálních pudů a přání. 

Nutno dodat, že se dnes Freudovy poznatky berou dost s nadhledem, mnoho z jeho teorií a poznatků je dnes dávno překonáno. Vytýkána mu je hlavně jeho pansexualismus a falocentrismus (zaujetí sexuální energií a mužským pohlavním orgánem). Přesto jsou jeho teorie stále vyhledávány, lidi na nich něco přitahuje. Dá se tam totiž vždycky najít kousek pravdy.

A co vy? Setkali jste se s některými obrannými mechanismy u sebe nebo u někoho ve vašem okolí? Zajímá vás psychoanalýza? Napište mi!

Pro další posty mě sledujte na Instagramu.